Užíváním pecek běžných ovocných plodů se dá předejít rakovině, onemocnění, které dosahuje stupně úmrtnosti srovnatelného s kdysi nevyléčitelnou zhoubnou anémií.

Vědecky prokázanou skutečností je, že jádra pecek všech plodů, kromě citrusů, obsahují vysoké procento vitamínu B17 neboli protirakovinného vitamínu.

Žádné chronické, metabolické chorobě v historii lidstva a medicíny nebylo možno předcházet či ji vyléčit jinou látkou než tou, která je běžně obsažená ve zdravé stravě, nebo látkou běžně se vyskytující v přírodě.

To znamená, že budeme-li pravidelně užívat odpovídající množství vitamínu B17 v jeho čisté formě nebo ve formě jader, budeme schopni předejít onemocnění rakovinou stejně účinně, jako jsme schopni předejít onemocnění kurdějemi přísunem vitamínu C.

Pozor! Je prakticky nemožné určit miligramové množství vitamínu B17 v různých jádrech. Obsah tohoto vitamínu např. u jader meruněk, broskví, rynglí, švestek, špendlíků a dalších peckovin se může lišit až o několik set procent. Protože se z přírodních zdrojů vitamínu B17 může působením hydrolýzy vylučovat kyanid, je nutné dbát maximální opatrnosti a v žádném případě neužívat dávky, které by mohli vést k částečné, nebo dokonce akutní otravě kyanidem. I když zatím nebyl dosud zaznamenán žádný případ otravy kyanidem z přírodních zdrojů, je třeba vzít tuto možnost v úvahu.

Denně nám postačí jako prevence několik jader pecek broskví nebo švestek. Denní dávka je například 12 meruňkových jader užitých ve čtyřech rozdělených dávkách, 3 jádra každých 8 hodin.

Vitamín B17 je ve vodě rozpustná, neškodná látka, označovaná jako přírodní chemoterapeutikum. Je obsažen ve více jak 1200 druzích rostlin, z nichž velká část je jedlých.

Vitamín B17 je také znám pod jménem laetril či nitrilosid. Každý z těchto názvů však označuje jednu a tutéž látku.

Jádra pecek meruněk a broskví obsahují téměř 2% vitamínu B17 z celkové hmotnosti. Jediným druhem ovoce na severní polokouli, který neobsahuje žádní vitamín B17 jsou plody citrusů.

Vitamín B17 velmi účinně ničí rakovinné buňky a zdravou tkáň ponechává naprosto nedotčenou a neporušenou.

Již dlouhá léta se moderní medicína snaží vytvořit umělou chemoterapeutickou látku, která by působila pouze na určitý dru tkáně. Jak se však sami můžeme přesvědčit podle průměrných až mizivých výsledků účinnosti ozařování a moderní chemoterapie, taková látka nebyla prozatím člověkem vytvořena. Paradoxem zůstává skutečnost, že vysoké procento pacientů neumírá na samostatnou nemoc, ale následkem zmíněných druhů "léčby". Ve výrobě této látky nás však dávno předstihla sama příroda.

Zdroj: Meduňka březen 2008

Autor: Aleš P. Křivánek

Zpracoval: www.ziva-strava-obchod.cz